Nejlevnější povinné ručení

Kdo se stará o marketing bez-jazykovky.cz? Všestranně nadaná Bára Lacinová

bez-jazykovky barča FB

Mgr. Barbora Lacinová se stará o marketing portálu bez-jazykovky.cz. Jak sama říká, cizí řeči ji nesmírně baví a ráda by se v budoucnu přiučila dalším (včetně japonštiny a arabštiny), protože jí vadí jazykové bariéry. Jazyky však nejsou tím jediným, co ji zajímá – okruh jejích zájmů je nesmírně široký a to, čeho v  nich díky svému nadání už dosáhla, je úctyhodné.

 

Na svém blogu píšete, že máte ráda jazyky (především pak angličtinu a italštinu). Je tato vaše láska k cizím řečem tím, co vás přivedlo k projektu bez-jazykovky.cz?

Vlastně to bylo takové malé překvapení od pana Nábělka. Něco mi už nastínil při přijímacím pohovoru, ale ani jeden z nás ještě nevěděl, že se z toho stane tak velký a fajn projekt.

 

Vystudovala jste pedagogickou fakultu, mj. angličtinu pro 2. stupeň ZŠ. Máte tedy průpravu k výuce jazyka. Nenapadlo vás, že byste v rámci projektu bez-jazykovky.cz mohla působit i jako lektorka angličtiny třeba pro žáky 2. stupňů ZŠ?

Neříkám, že jsem si s touto myšlenkou nehrála, zajímá mě však víc výuka dospělých. Ti mají přece jen lepší vnitřní a někdy i vnější motivaci než dorost. Každopádně jsem již dříve zjistila, že mě více baví můj druhý obor výtvarná výchova a jednání s lidmi. Proto jsem o marketingu zaměřeném na propagaci snila už delší dobu. Navíc jsem se při studiu soustředila na grafický design a tady se opravdu vyřádím.

 

Kromě jazyků máte i řadu dalších zájmů, k nimž patří např. paličkování. Pochlubte se čtenářům, jakých úspěchů už jste v tomto směru dosáhla.

Ani nevím jak, ale v roce 2012 jsem získala prestižní ocenění Zlatá palička ve studentské kategorii na Bienále české krajky ve Vamberku. V té době jsem paličkovala teprve pár měsíců. Muzeum mé dílo Sushi i zakoupilo, ale v současné době není ve stálé expozici (prý to nestihli). Letos jsem se účastnila hlavní kategorie volné tvorby, ale bez ocenění. On samotný fakt postoupit do finále je dostatečně úctyhodný.

 

Do vašeho umění v paličkování se, jak jste naznačila, promítá i vaše další záliba – gastronomie. Té se věnujete na svém blogu S kuchařkou v posteli, kde recenzujete kvalitní kuchařské knihy a čtenářům nabízíte různé rady a tipy. Jak jste se k vaření dostala a jak se stalo, že jste se vypracovala až na takto profesionální úroveň?

Já bych se určitě nenazvala profesionálem. Ráda se řadím mezi amatéry s vášní pro horkou troubu a rozžhavenou plotnu. S vařením jsem začala jako s takovou malou terapií v bývalé práci, kde bylo hodně stresové prostředí, a já měla tvůrčí krizi. Celý rok jsem nic neupaličkovala. Vaření a hlavně pečení bylo pak příjemnou zálibou na „vybití“ vzteku a stresu. Přátelé na Facebooku pak chtěli recepty a mě už nebavilo jim to fotit nebo přepisovat. Tak jsem se jich zeptala, jestli by rádi blog a tento nápad se setkal s nečekaným úspěchem. Hodně kamarádek si začalo kupovat nože a pekáče a teď jsou hvězdy v kuchyni.

 

Nenapadlo vás někdy, že byste některému ze svých koníčků učila ve vlastním kurzu?

Hohoo, to je otázka. Nějaké nabídky už byly, leč se nic z toho nakonec neuskutečnilo. Naopak, ráda se dál vzdělávám a chtěla bych v budoucnu absolvovat i nějaký ten kurz v Pražském kulinářském institutu. Samozřejmě mě lákají i kurzy v mém pracovním oboru. V marketingu se musí člověk stále dále vzdělávat a sledovat nové trendy. V paličkování jsem samouk (prý se to sám naučí jeden z tisíce), a tak bych nerada naučila někoho něco špatně. Ale momentálně se to snažím naučit kamarádku. Tak bojuje, chudinka 😀 Navíc, jak začnu koníček dělat pro peníze, přestává mě bavit.

 

Jste všestranně založená žena s mnoha aktivitami. Čemu kromě paličkování a gastronomie se ještě věnujete?

Nazvala bych se renesančním člověkem. Zajímám se o všechno. Včetně techniky, historie, umění, módy (vyznávám prvorepublikový styl, eleganci a styl pin-up 50. a 60. let), občas něco vyfotím, ale zajímá mě více postprodukce. Sbírám knihy o umění a již zmíněné kuchařky. Pěstuji orchideje. Odpočívám pak u nějaké dobré knihy v češtině nebo angličtině. Rekreačně se pak jako bývalá tanečnice věnuji flirt dance v jednom renomovaném olomouckém studiu. Občas dělám nějaký make-up pro fotografy. A také vyšívám, pletu a občas něco malého ušiji na šlapacím stroji, který jsem zdědila po babičce.

 

 Kde berete čas na tolik aktivit? Jak se vám daří rozvrhnout čas mezi své koníčky, práci a své blízké?

Jedna z velkých výhod je, že jsem aktuálně dlouhodobě singl, a proto se můžu soustředit jen na sebe. Koníčkům se nevěnuji pravidelně a naštěstí většinu z nich zvládnu v poloze „ležmo“ nebo v kavárně. Takže můj volný čas je prostě lenošení.

 

 Co byste si v rámci svých aktivit do budoucna ráda splnila?

Tak pokud jde o jazyky, ráda bych se naučila aspoň 5 světových jazyků na komunikační úrovni (asi francouzštinu, japonštinu, arabštinu a možná i ruštinu). Jsem hrozně upovídaný člověk a nemám ráda, když se nedomluvím. Zatím se mi vzhledem k mým aktivitám všechny sny splnily, ale v budoucnu bych taky ráda navštívila Japonsko a Afriku. Japonsko kvůli kultuře, zahradám a ráda bych si pořídila pravé kimono. Afriku, abych viděla zvířata ve volné přírodě a navštívila tak kolébku lidstva.