Nejlevnější povinné ručení

Lektor Vladimír Vodička: Když chcete mluvit anglicky, musíte mít i ‚z čeho myslet‘

vodička bez-jazykovky angličtina Olomouc

Výuka cizích jazyků u nás zatím není na nejlepší úrovni a podle toho vypadají i naše jazykové znalosti. Podle lektora angličtiny Mgr. Vladimíra Vodičky je ale třeba ve výuce těch nejmenších vidět jistý posun. Ve věci naší jazykové (ne)znalosti však nelze jen žehrat na výuku – i my jsme strůjci své jazykové neschopnosti, když se například necháváme odradit strachem a neúspěchem.

 

Vyučujete angličtině. Jaké kurzy v rámci projektu bez-jazykovky.cz nabízíte a komu jsou určené?

Kurzy, které jsem po uvážení nabídl, mají za cíl pokrýt co nejširší spektrum potřeb potenciálních klientů a zároveň korespondovat s aktuálními trendy ve využívání anglického jazyka. Na jedné straně jsou zde, myslím, standardní kurzy, jako je konverzace (individuální i skupinová) a kurz nabízející saturování potřeby tzv. věčných nebo také falešných začátečníků. Tyto kurzy pak doplňují o něco specializovanější kurzy zaměřené na prezentační dovednosti a na psaný projev v anglickém jazyce. Jak prezentace myšlenek a nápadů, tak vyjádření klíčových myšlenek v psaném projevu považuji za jedny z klíčových dovedností, které je vhodné v současné době mít. Ať už jde o firemní prezentaci před kolegy nebo představení nabídky na úrovni B2B, správné formulace, struktura nebo vyjádření zásadních bodů poutavou a přitom netriviální formou považuji za velmi silnou dispozici, kterou ale není nijak složité si osvojit, nicméně běžný student anglického jazyka takovou možnost nemá. To samé platí v případě psaného projevu. Jde o anekdotickou zkušenost, ale přijde mi, že napsání emailu tak, aby měl adekvátní strukturu a splňoval příslušné požadavky, celá řada lidí neovládá. Těžko pak lze očekávat, že něco takového bude konkrétní osoba zvládat v cizím jazyce. Smyslem zmíněného kurzu pak je nabídnout možnost adekvátní formulování myšlenek v psaném projevu a neskromná ambice pak spočívá rovněž v tom, aby si absolventi takového kurzu dané kompetence osvojili do té míry, že je přenesou a budou považovat za automatické i v rodném jazyce.

 

Angličtina je údajně nejsnazší cizí jazyk k naučení. Vnímáte to jako pedagog stejně (zejména když máte znalosti i v dalších jazycích)?

Zajímavá otázka. Domnívám se, že nejlepší odpověď (odpověď, se kterou se zcela ztotožňuji) nedávno nabídl můj kolega, který pochází z Detroitu a čtvrtým rokem žije v Olomouci. Bavili jsme se o náročnosti anglického a českého jazyka a on přesně vystihl tu skutečnost, že anglický jazyk je zpočátku poměrně jednoduchý, ale čím dál tím více jak člověk do tohoto jazyka proniká, je těžší a náročnější na osvojení. A nejde např. jen o množství časů a časovou souslednost, ale odlišnost psaného a mluveného projevu, ale také o kontext. Čeština je oproti tomu nesmírně náročná a obtížná na začátku především, ne však výlučně, stran jazykové vybavenosti a slovní zásoby, ale jakmile proniknete do dílčích gramatických jevů, skloňování a výslovnosti, pak máte v zásadě vyhráno. Je ale, myslím, férové dodat, že učit se v současné době anglicky je z určitého pohledu snazší, jelikož anglický jazyk je jazykem vědy, politiky, obchodu a tzv. nových médií, přičemž drtivá většina kulturní produkce je právě v anglickém jazyce. Navíc slova jako feedback, home-office, sick-day nebo takové triviální příklady jako smartphone či obrat „jsme pozitivní na danou nabídku“ se v zásadě zabydlely v našem rodném jazyce a angličtina se velmi dobře adaptuje v jednotlivých jazycích díky své přístupnosti. Rád bych tím zdůraznil, že možností a zdrojů, jak se třeba i pasivně potýkat s anglickým jazykem, je nepřeberné množství, což hovoří ve prospěch přístupnosti anglického jazyka. Zkrátka anglický jazyk je z počátku relativně jednoduchý, ale postupně přituhuje, u češtiny je tomu vice versa.

 

O našem národu se říká, že není jazykově moc dobře vybaven. Co si o tom myslíte Vy? Máme skutečně co dohánět?

Opět půjde jen o osobní vhled, ale domnívám se, že Češi si o sobě myslí, jak dobře vládnou cizími jazyky, ale přitom umíme povětšinou jeden jazyk a ještě ne kdo ví jak dobře, ale zároveň si myslíme, jak jsme dobří. Když bych měl připomenout Klausovy nebo Sobotkovy projevy v anglickém jazyce, tak se nemohu ubránit závěru, že jde o ostudu, kdy naše politická reprezentace je na tom, jak je. Setkal jsem se s názory, že jde o generační záležitost. Dobrá, rozumím takovému názoru. Pokud bych ale měl nabídnout svou několikaletou zkušenost ze středního školství, tak jsem ale opačného názoru. Nejde to brát paušálně, nicméně drtivá většina mých bývalých studentů a studentek na tom nebyla tak, jak bych očekával. Slovní zásoba, výslovnost, ale také schopnost jít za hranice vysvětlení cesty cizincům, opisu památek nebo objednání v restauraci, nebyla na úrovni, kterou bych, věřím, nejen já očekával po zhruba deseti letech učení se cizímu jazyku. Problém je z mého pohledu dvojí. Jednak to je často žalostná úroveň vyučujících a jejich časté střídání. Nechápejte mě špatně, ale to, že někdo vystuduje konkrétně anglický jazyk, jej ještě nečiní dobrým učitelem či lektorem. To je ale věc, která souvisí se systémem vzdělávání v České republice a netýká se zdaleka jen výuky jazyků a jde napříč obory. Na druhé straně jsou ale požadavky na žáky a studenty z mého pohledu menší, než by mohly být. Bylo by zajímavé zjistit, kolik předmětů naše střední školy nabízejí v cizím jazyce, kolik času je věnováno konverzaci, čtení a především aktuálnímu dění. Mám teď čerstvou zkušenost s debatou se svými studenty o Grexitu. Horko těžko jsme vedli nad tímto aktuálním tématem diskusi a studenti nebyli s to dát dohromady alespoň rámcový popis nebo vysvětlení stavu v Řecku a EU. Přitom když se podíváte na anotace jednotlivých stupňů jazykových úrovní dle SERR, tak zjistíte, že na úrovni B1, kterou by studenti měli dosahovat po střední škole, by právě měli být schopní o takových tématech bez problémů hovořit. Zřejmě to souvisí i s orientací v aktuálním dění, což mne vede k závěru, že studenti takříkajíc nemají z čeho myslet. Možná je problém i v tom, že jsme se v posledních zhruba patnácti letech začali až křečovitě orientovat na metodiku a zapomíná se na to, že musíme mít z čeho myslet. Tento aspekt z mého pohledu pomíjí i aktuální podoba tzv. nové maturity. Vlak nám ujíždí ale už u těch nejmenších. Skandinávské státy, a nejen ty, už mnoho let vysílají pořady pro děti běžně v anglickém jazyce, z Nizozemí mám stejnou zkušenost. Abych ale nebyl jen skeptický, za skvělé považuji bilingvní školky, také pozoruji vzrůstající počet nabízených jazykových kurzů a hodně, myslím, jsme se pohnuli dopředu v používaných učebnicích. Na základní škole jsme používali Project English, když jsem ale přišel na gymnázium, tak jsme rigidně pracovali s Angličtinou pro střední školy. Kdo si vzpomene na Prokop’s family, ví, o čem mluvím.

 

Jaké jsou nejlepší způsoby pro zdokonalování se v cizích jazycích?

Využití jakékoliv možnosti. Ať už jde o sledování zpráv, čtení, poslech oblíbeného interpreta nebo komunikaci nejen s rodilým mluvčím, nikdy neuděláte chybu, pokud takových možností využijete. Velmi dobrou zkušenost mám se sledováním oblíbených seriálů nebo filmů. Vezměte si třeba film Tenkrát na západě. Podívejte se s dabingem, pak v originále s českými titulky, následně s titulky anglickými, no a pak už naostro jen s původní audio stopou. Uznávám, že to ne každému musí vyhovovat, přesto sám takový postup, samozřejmě s příslušným časovým odstupem, praktikuji mnoho let. Pro zkušenější i pokročilejší to navíc skýtá tu výhodu, že u novějších filmů či seriálů máte možnost držet krok s příslušným jazykem. Angličtina konkrétně je nesmírně dynamická a jako každý jazyk se neustále vyvíjí. A když se podíváte například na aktuální druhou řadu seriálu True Detective, zjistíte, jak moc se angličtina proměňuje a např. tím, že daná postava nedodržuje třetí osobu, vyjadřuje své zázemí, původ nebo že je self-educated. Ruku v ruce s tím si oživujete a rozšiřujete slovní zásobu, naposloucháte výslovnost a také zjišťujete, kolik toho neznáte a nabízí se Vám k osvojení.

 

Kromě angličtiny, kterou vyučujete, umíte také německy a francouzsky. Máte příležitost tyto jazyky aktivně používat?

Upřímně řečeno, pokud nejde o nárazovou záležitost, jako jsou dovolené nebo namátkové setkání s cizinci, oba zmíněné jazyky používám výhradně pro potřeby studia a to při četbě. U francouzského jazyka je to hodně dáno mou studijní minulostí, protože jsem se věnoval dílu francouzského filozofa Michela Foucaulta. Je třeba ale říci, že v oboru, kterému se věnuji, je alfou a omegou jazyk anglický. Sledování médií je rovněž nárazové, v případě francouzského jazyka to bylo sledování událostí kolem Charlie Hebdo nebo aktuální jednání týkající se již zmiňovaného Grexitu.

 

Ovládáte také polštinu. Jak jste se jí naučil? A při jakých příležitostech ji dnes využíváte?

S polštinou je to podobné jako u vzpomínaných jazyků. Během svých studií jsem využil možnosti studijního výměnného programu Erasmus a dva semestry jsem studoval sociologii v polském Štětíně. Když se naskytne příležitost, tak ji používám, opět například při čtení novin nebo sledování televizních zpráv, ale možná trochu úsměvně se mi nejvíce hodí při poslechu hudby. Dost jsem si oblíbil polský hip-hop a byť již tolik tamní scénu nesleduji, občas si pustím Paktofoniku nebo Tedeho, ale jak říkají Poláci, brakuje się mi słow…

 

Říká se, že znalost jazyků člověku otevírá dveře do jiných kultur. Do jaké míry Vám dala nahlédnout do jiných kultur?

Asi se budu opakovat, ale angličtina je ústředním jazykem všech oblastí, které pravidelně sleduji, proto si s jejím používáním v současnosti vystačím. Mám zkušenosti se studijním pobytem v Dánsku, tamní jazyk jsem si ale neosvojil, komunikace probíhala především v angličtině. Je ale pravdou, že alespoň základní slovní zásoba z dílčích jazyků může často přijít k užitku a třeba se i lépe zorientovat. Dovolím si ale konstatovat, že jakýkoliv delší pobyt v cizojazyčné zemi člověka přiměje alespoň pasivně vstřebat základní slovíčka a obraty, pomůže tak zpřístupnit interakci a rozšířit si obzory. To ale neříkám vůbec nic nového.

 

Které z anglicky mluvících zemí jste navštívil? Kde se Vám nejvíce líbilo a proč?

Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do Anglie a Irska. Studijní pobyty v Oxfordu a Cambridgi se od mé zkušenosti z Dublinu lišily jak náplní, tak jazykovou konfrontací. Zhruba první dva týdny v Dublinu mi ukázaly, jak zásadní může být propast při osvojování si jazyka mezi výukou na škole a získávání ostruh v každodenním jazyce. Přiznám se, že během prvních dnů v Irsku, kde jsem obsluhoval v bufetu a maloval pokoje, jsem často nebyl s to porozumět, co se po mně chce. To byla drsná zkušenost, která mi ale velmi pomohla a přinutila mě na sobě dále pracovat. V Oxfordu i v Cambridgi byla zkušenost zcela jiná, protože jsem se věnoval především studijním a pracovním povinnostem, zejména jsem angličtinu používal při čtení a psaní. Kdybych měl oboje srovnat, řekl bych, že co se prostředí týká, jednoznačně se mi více líbilo v Anglii. Tamní prostředí bylo nesmírně inspirativní a nesmírně rád bych se do tamních měst ještě někdy podíval. Co se orálního projevu týká, byla přínosnější zkušenost z Dublinu. Když jdete na pohovor v anglickém jazyce v Čechách, nedá se to s pohovorem v anglicky mluvící zemi vůbec srovnat. Zkušenost s vyhledávání práce, vyřízením pojištění, zařízení podnájmu apod. je srovnatelná, ale k úspěchu je potřeba začít myslet v cizím jazyce a ne „jen“ vnitřně překládat.

 

Co byste vzkázal svým budoucím klientům a klientkám, co se učení cizím jazykům týče?

Jestli mohu, tak bych jim navrhl k úvaze srovnání. Když se učíte např. účetnictví nebo připravit kávu či natočit pivo, ze začátku děláte chyby. Chyby jsou zcela přirozenou součástí výuky bez ohledu na konkrétní obor. A stejně jako chyby nesmí odradit od toho, abyste se danému předmětu zájmu věnovali dále, tak to stejné platí v případě učení se cizímu jazyku. Klientům a klientkám bych tedy navrhl, ať si občas zkusí toto srovnání připomenout, třeba jim to pomůže a budou k učení přistupovat s menší nervozitou či ostychem. Když se budu učit spravit převodovku, budu dělat chyby, když budu začínat s podvojným účetnictvím, nasekám jich ze začátku spoustu. Obavy a strach nepomohou, naopak, mohou maximálně odradit, pokud je budeme brát jako něco, co nemá při výuce svoje místo. A ještě bych dodal, že to, co se člověk naučí sám, např. si zjistí slovní obrat nebo slovíčko, tak si zapamatuje a osvojí mnohem lépe. Lektor je od toho, aby zájemce o jazyk vedl právě tímto směrem.