Nejlevnější povinné ručení

Lektor němčiny a francouzštiny Vít Kolek z Olomouce: Mluvte, i když víte, že uděláte chybu

Lektor němčiny a francouzštiny Vít Kolek z Olomouce

Vít Kolek vyučuje němčinu a francouzštinu v Olomouci a blízkém okolí. Dle jeho zkušeností se každý, kdo se učí jazyky, potýká s jinými obtížemi, a tak svou výuku koncipuje tak, aby vyhověl všem. Své klienty a klientky se přitom snaží vést k tomu, aby zahodili ostych a mluvili cizí řečí i tehdy, když si nejsou zrovna jisti gramatikou. To je jeden z nejlepších způsobů, jak se v cizím jazyce zdokonalit.

 

S jakými problémy se u studujících nejčastěji setkáváte? Bojují u cizích jazyků spíš s gramatikou, porozuměním mluvenému slovu, nebo se zapamatováním slovíček?

To se asi nedá generalizovat – někomu nejde to a někomu nejde zase ono. Největší problémy jsou samozřejmě s tím, co v češtině nemáme, jako jsou třeba členy či pevnější stavba věty oproti češtině. Co se týká porozumění mluvenému slovu, to je třeba pečlivě trénovat a zvyknout si na melodii cizího jazyka.

 

Je těžší francouzština, nebo němčina? V čem se tyto dva jazyky zásadněji liší a v čem spočívá největší náročnost konkrétního z nich?

Ani to se asi nedá generalizovat. Němčina má sice více gramatických pravidel než angličtina, ale zato jsou pravidla pevná a fungují. Francouzština má například mnohem rozvinutější systém slovesných časů než němčina. Mnoho těchto časů se ale dnes používá jen v knihách a běžný člověk na ně narazí jen zřídka. Francouzština je náročnější na výslovnost, ale proto je tak krásná na poslech.

 

Který z vámi vyučovaných jazyků má dnes podle vás větší uplatnění? Nebo jsou díky rozvoji zahraniční spolupráce rovnocenné?

To záleží, jak chce člověk jazyk uplatnit. Pro lepší poznání romantické Paříže je pochopitelně důležitější francouzština. Dvě německy mluvící země jsou však našimi přímými sousedy, hospodářská spolupráce s těmito zeměmi je čilá a v Česku máme čím dál tím méně osob, které německy plynule mluví. Němčina je navíc po češtině druhým kulturním jazykem naší země.

 

Které skupině studujících jsou vaše kurzy určené především?

Většina kurzů je samozřejmě pro všechny, koho daný jazyk zajímá a kdo chce si osvojit či rozvinout jeho znalosti. Přípravné kurzy na jazykové zkoušky vyžadují už pokročilejší znalosti a slouží spíše jako tréning na formu dané zkoušky. I tam se však můžou přihlásit všichni, kteří chtějí složit zkoušku z cizího jazyka. Odborné kurzy (např. Kurz pro zdravotní sestry a lékaře) jsou specifické a jsou určeny spíše pro danou skupinu.

 

Vyučujete i zaměstnance firem. Na co se zaměřujete u nich?

U těch je třeba brát v potaz to, že učení se cizímu jazyku je pro mě často pouhá činnost, která je odvádí od jejich skutečné práce. I přesto se však dá učit v příjemné atmosféře, zaměřit se na to, co daný zaměstnanec či zaměstnankyně může využít jak v osobním, tak v profesním životě. Důležitá by vždy měla být specifická slovní zásoba daného oboru.

 

Máte nějaké zvláštní a ověřené metody výuky, které učení jazyků studujícím usnadňují?

Každému člověku vyhovují jiné metody a přístupy. Ve svých kurzech vždy dávám rady, jak se nejlépe naučit daný gramatický jev, slovíčka či jak se naučit lépe vnímat mluvené slovo.

 

Snažíte se studující nějak motivovat – především v případě, že se jedná o takzvaně „nemotivované studenty a studentky“, kteří se doučují z nutnosti?

Studenty a studentky je třeba vždy motivovat, ukazovat jim i malinké pokroky a zdůrazňovat to, co dokáží i po první hodině sami vyjádřit v cizím jazyce. I nemotivované osoby, které se učí z nutnosti, se mohou někdy octnout v situaci, kdy cizí jazyk budou potřebovat a využijí jeho znalosti. Člověk přece nikdy neví, kam ho zavedou cesty života.

 

Co byste závěrem vzkázal svým klientkám a klientům?

Aby se nebáli cizích jazyků, aby se hlavně nebáli mluvit, i když ví, že udělají chybu. Důležité je umět komunikovat a domluvit se, ne znát gramatická pravidla a nedokázat je pak využít při komunikaci. Stále přece platí, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Cizí jazyky navíc pomáhají nejen poznat cizí kulturu, ale i tu vlastní.